Slastný to den. Plný myšlenek o životě. Pocit vnitřní pohody, naplněnosti a klidu.
Vnitřní pocit toho, že vím, i když nic nevím.
Nicotná lidská existence valící se na kusu šutru zvaná Země.
Psaní naplňující duši, tak jak to chci já. Nedávající smysl nikomu jinému.
Vědomí proudící mou duší, existencí a nicotností.
Touha po tom sdílet své myšlenky a řešení hlubokých témat bez komerce.
Život je nicotný a hrozně krátký tak, že se jednoho dne probudím a bude konec.
Poběží krátké titulky v pozadí na mém pohřbu, zahrají famfáry a nebude nic.
Jen mokré kapesníky od pláče, moje rakev a pár známých, kteří upadnou ve stejné zapomnění jako já.
How beautiful it is.
Slunce nabíjející energií, vnitřní pocit dokonalosti a úplnosti v tomto světě.
Psát, tvořit, malovat, vytvářet hodnoty pro sebe a ne pro druhé.
Máme se ještě co učit, jestli chceme, aby to dopadlo dobře.
Dobře to však dopadne, tak či tak.
Smrt je nevyhnutelná a dává nám pocit urgentnosti v tomto pomíjivém světě.
Nepřeberné množství možností a šancí se vyčerpá, chtě nechtě.
Pojďme si to zažít a prožít hluboko v sobě a chvíli s tím jen být a cítit vděčnost za tohle vše.
Ámen.
(Napsáno v krásné přírodě během rybaření 30. 3. 2024)